Zobrazují se příspěvky se štítkemItálie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemItálie. Zobrazit všechny příspěvky

"Antiradarový" náramek

Leave a Comment
Článek Wristband alerts riders to speed cameras na Motorbike Writer popisuje zajímavý nápad: náramek, který tě varuje vibracemi před blížícím se radarem. Přes kožený (inu, Itálie) náramek se pohodlně přetáhne nejen rukáv těsné motorkářské bundy, ale vejde se i pod rukavice.



Současně jej však není třeba nijak skrývat. Nejde totiž o leckde zakázaný antiradar, detektor radaru. Náramek je spojený se smartfounem a varovné brnění spouští aplikačka podle mapy. Stejně pípá varování skoro každá navigačka.

To vede k myšlence, jestli by stejnou práci neodvedl nějaký levnější běžný "fit náramek" s vhodně nastaveným upozorněním od navigace.

Prostuduj si i web výrobce Woolf - Alerts about speed cameras without navigation devices or maps.


WOOLF - The World's First Wearable That Saves Your Money from Netgrid on Vimeo.

Čti dál
úterý 31. ledna 2017

Sharing Enjoy nabízí skútr Piaggio MP3

Leave a Comment
Italský koncern Eni, i u nás známý nedávno odprodanou sítí benzínek maďarskému MOL, provozuje v Itálii "šérovací" (sharing) službu Enjoy. Pomiňme, že je to "jen předplacená autopůjčovna" a ne skutečný sharing. Nás teď zajímá, že Enjoy kromě Fiatů "Pětistovek" nabízí i půjčování skútrů Piaggio MP3 300! I když je MP3 není vlastně ani opravdový skútr, ale jenom ;-) tříkolka, není to v těchto službách běžné auto ani u protlačované kolo. MP3 si můžete pomocí aplikačky v mobilu objednat po Miláně i v Římě a Catánii. Sdílená MP3 je vybavená kromě ABS několika modifikacemi. Skútr se odemyká pinem a tvoji jízdu sledují zabudované kamery (pro případ). V kufru jsou připravené dvě přilby různých velikostí včetně hygienické vložky. Stejně jako u nás i v Itálii můžeš MP3 řídit s "béčkem". Hezkou dovolenou! :-)


Zdroje:

Čti dál
úterý 14. června 2016

Dodatečná úhrada nezaplaceného dálničního poplatku v Itálii (Unpaid toll ticket)

1 comment
Podělím se o osobní zkušenost s dodatečnou úhradou nezaplaceného dálničního poplatku v Itálii (Unpaid toll ticket) z léta 2010.

Italská dálnice má pro našince jednu nezvyklost: placení projetých úseků. Při vjezdu na dálnici si nejdříve vyzvednete lístek, podobný, jako známe z parkovišť a garáží, který při výjezdu z dálnice zasunete u platební brány do příslušné štěrbiny přístroje, který z něj odečte místo vjezdu a tedy ujetou vzdálenost na dálnici a vypočte částku k uhrazení.



Podle druhu brány, do které jste vjeli, pak buďto nastrkáte hotovost do přístroje nebo šuplíku obsluhy, nebo zaplatíte platební kartou (na obrázku je ovšem platební místo při vjezdu na neapolskou tangentu). Osobně mám vyzkoušenou i platbu Visa kartou - zastrčíte, zaplatí se, vyjmete a jedete dál.




Běžně je největší problém jen delší čekání v exponovaných letních měsících. Stala se mi ale velmi nemilá věc - na posledním výjezdu dálnice poblíž Salerna pod Neapolí jsem zajel do automatické brány, kde se platí jen kartou. Brána ale lístek nenačetla a částku spočítala jako za projetí celé dálnice už od Milána. Jednak jsme z takové dálky nejeli, jednak by to znamenalo platit část cesty podruhé. To byla pálka! Zaskočen a zmaten jsem tlačítkem přivolal obsluhu. Ozval se ovšem jen plechově zkreslený hlas z reproduktoru, se kterým jsem se snažil lámanou angličtinou domluvit (obsluha anglicky uměla, ale nebylo jí zblo rozumět).

Situaci by patrně zachránilo, jak jsem se ovšem až zpětně dovtípil, kdybych prostě a jednoduše nadiktoval název vjezdu na dálnici, který je s podivem na lístku vytištěn. To bych ale nebyl já ;-) Po delší výměně navzájem nekompatibilních vět obsluha dohadování vzdala a nechala bránu vyblít lístek s nějakým dlouhým psaním, které jsem v ten moment - ano jistě, další chyba - ignoroval, ale hlavně - zvedla závoru a my mohli jet dál. Zadarmo. Alespoň v tento moment.


Další nervy (jak se později ukázalo zbytečné) bych si ušetřil, kdybych po projetí závory zajel ke kraji k budce Punto Blu a  problém ihned dořešil. Ale to bych zase nebyl já... Místo toho jsme vyrazili dál k cíli cesty s tím, že si lístek prostudujeme pak.

Když po ubytování přišlo i na pak, po prostudování lístku, na kterém stojí, že je třeba částku uhradit do 15 dnů, jsme se s prosbou o radu a případně pomoc obrátili na naši delegátku. Ta sama nevěděla a tak se optala místních, ale ti jen s úšklebkem konstatovali, že se nedá nic, vůbec nic dělat, že je třeba smířit se s uhrazením celé dálnice a cestou zpět, protože v okolí žádná možnost není, na dálnici vše uhradit. Zatlačil jsem tedy tento problém prozatím do nevědomí a odložil na další "pak".

Na toto pak přišlo - nečekaně - v neapolském hotelovém pokoji s internetem. Podle pokynů na lístku jsem se tedy vypravil na web www.autostrade.it, kde - v anglické mutaci stránek - jsem už snadno našel odkaz na doplacení dálničního poplatku (Unpaid toll ticket).


Ve formuláři jsem pak zadal (vybral ze seznamu) skutečné místo nájezdu na dálnici, na základě čehož se spočítala příslušná, a hlavně realitě odpovídající, částka, kterou jsem vzápětí uhradil kartou. Stránky sice vyžadovali ještě odfaxovat podepsané prohlášení, kteréhož odeslání jsem odložil na další pak, ale dálnice mi emailem odpověděla, že po uhrazení toho již není třeba.

Závěr: pokud se vám nějak podaří nezaplatit za dálnici a odjet jen s lístkem s vyhrůžkou stíhání, dostaňte se s do 15 dnů s platební kartou k internetu. A nemáte problém.

A ještě jedna rada, i když na nepotvrzeném základě: hlídejte si, aby se vám v přihrádce na dálniční lístek nedostal mobil v pouzdře s uzavíráním na magnetku :-(


Další informace:
(Stejný text jsem publikoval i na blogu Cestospisky.)
    Čti dál
    neděle 17. července 2011