"AMD Brno, jako jeden z partnerů výstavy, připravuje speciální program pro začínající jezdce, kde se uskuteční několik workshopů na různá témata - např. Skútr motoškola. V nich se začátečníci dozví od instruktorů Pepy Sršně, Karla Táborského a Karla Abrahama něco o základních principech chování motorky (či skútru), pohybu v provozu a mezi auty, zrádných místech, nebezpečných situacích. Další workshopy se zaměří na témata "Na motorce po zadním" - ten je určen začínajícím kaskadérům, nebo "Z odrážedla do MotoGP" - , který by mohl zajímat rodiče a děti, které chtějí začít s motorkami."
Vybrat cokoliv dobře není samo s sebou. Natož vybrat dobře skútr! Základní rady a poučení najdeš v článku Jak dobře koupit skútr na Scootland. I když text nebude z nejaktuálnějších, pomůže ti udělat si celkem jasno. Situaci ulehčuje, že skútr si zpravidla pořizuješ jako užitkovou věc. Nehoníš s ním ego jako třeba s motorkou. Ale na druhou stranu kolik se dá nadělat třeba jen kolem blbých ponožek? ;-)
Já záhy dospěl k jasnému zadání:
Čínu nechceš! - podle zkušeností vyčtených i z doslechu jsem variantu čínského skútru brzo zavrhl. Hodně mě v tom utvrdily Alanovy zkušenosti sepsané na blogu Skútry, modely a domácí CNC stroje a recenze na Motorkáři.cz, třeba Maxon Ardour custom uživatele fundriver. Také mě děsí, jak se v inzerátech zcela samozřejmě k číňanům nabízí bedna náhradních dílů se seznamem, co všechno už muselo být vyměněno. Au au.
Cena kolem 20.000,- Kč - přeci jen si nejsem jistý, jak dlouho se mě skútrařina bude držet, tak proč do toho vrážet moc?
Ojetý - ojetina vyplynula logicky z předchozích dvou bodů. Nová čína by se sice limitu blížila, ale čínu přeci nechceš.
Piaggio/Vespa - skútr je třeba mít jednoznačně italské provenience! Jinak to snad ani není skútr. No ne? Každopádně pro skútry i motorky neplatí stejná pravidla co pro auta. Itálie je tady dobrá, nejlepší.
125 ccm - když už, tak ať to jede. No, ono ne že by padesátka nebo stovka nejela vůbec, ale když už by to mohlo být, tak stopětadvacítku, když už mi to papíry dovolí.
Z okolí - aby se na to dalo zajet podívat, přece. Fotka jako dobrá, ale...
Navíc je určitě lepší upřednostnit větší kola, větší úložný prostor pod sedlem, čtyřtakt před dvoutaktem, vstřikování před karburátorem u nových motorů, karburátor před vstřikováním u starých motorů, elektrický startér... No, to už si musíš uspořádat sám.
Pokud máš "áčko", nemusíš se samozřejmě omezovat kubatůrou. Teorie praví, že ojeté stopětadvacítky jsou zbytečně drahé právě kvůli zájmu "béčkařů". 150 ccm verze stejného skútru pak může být i levnější.
Další teorie tvrdí, že se markantně liší podzimní a jarní ceny. No, nemyslím si. Spíš jde o poměr nabídky a poptávky. A sychravý podzim nechává asi větší prostor pro smlouvání.
Po nedlouhém průzkumu, kde nejlíp vybírat, jsem se ustálil na několika "zdrojích":
Vysnil jsem si Piaggio XEvo 125 nebo (už teď posun!) Yamaha X-max 125. Sledováním vztahů mezi cenou, značkou a stářím jsem ale postupně zadání upravoval, až jsem dospěl k bodům:
Čínu pořád nechceš!
Cena kolem 40.000,- Kč - cena ojetých motorek obecně neklesá se stářím tak prudce jako u ojetých aut. To bylo trochu rozčarování. A do původního limitu by se vešla jen dost stará "rachotina". Já chci jezdit, ne se s tím párat v garáži. Navíc ani garáž nemám.
Ojetý - ojetý, ale ne starý. Jen pár let. Ona taky technologie jde do předu...
Derbi, Honda, Yamaha, Suzuki? - Piaggio/Vespa asi ne, na to nemám, Peugeot taky ne... Co že to pořídil Alan? Honda PCX 125? Nevypadá špatně...
125 ccm - to určitě. Padesátka jen když by to byla nabídka, co se neodmítá.
Z okolí - určitě je to třeba vidět. Ona i bouraná motorka na fotce může vypadat ok.
Další konkretizování představ už celkem rychle zaostřilo výběr na stroje Honda SH 125 a Honda PCX 125. Pak už stačila jen zajímavá (i když zase ještě víc nad limit, ale co už?) nabídka a - je to - tradá! - Honda PCX 125!
PCX je totiž nejvíc! To chceš! :-) 125 ccm s maximálkou 94 km (na tachecu 100!) je pro začátek tak akorát. PCX se snadno ovládá, poslouchá na slovo (teď jen vědět ta správná slova, že?), startuje na brnknutí... Dost se mi infantilně líbí "motorková" řidítka místo na skútrech běžných plastových útvarů (Cože? Ego?) a jako technická vychytávka stop-start systém (nejspíš si ho sice vypneš...) a komplet LED světla (model 2014-2015).
Od 1. února 2016 je ve Francii experimentálně povolen průjezd motocyklů o šířce nepřesahující jeden metr mezi pomalu jedoucími automobily v 11 departmentech "trpících zácpou". Jízda po dělící čáře je povolena na dálnicích či silnicích o alespoň dvou pruzích v jednom směru jízdy a současně v úsecích s povolenou maximálkou 70 - 130 km/h v místech s velkou hustotou provozu, kde se vozidla pohybují rychlostí nejvýše 50 kilometrů v hodině. Nelze ji tedy aplikovat při jízdě ve městech! No, je to definováno poněkud komplikovaně. Nové nařízení současně dává za povinnost respektovat takto projíždějící motorky řidičům automobilů. Tak na to pozor, až budete projíždět okolím Paříže.Vše vysvětlí video...
Znáš to. Ráno vystřelíš z baráku, abys stihl šalinu. I když děláš co můžeš, v nejlepším případě ti zavře přímo před nosem. No, co už? Další jede za chvilku... Nejede, vypadla. Tak další... Namáčklej na dveře davem "spolucestujících" si maluješ, jak na zastávce vystřelíš a přeběhneš do autobusu. Nepřeběhneš. Šalina si pěkně počká, až tvůj bus od zastávky odrazí, a až pak milostivě popojede a nechá tě otrávenýho vypadnout na chodník. Máš dost času se zamýšlet nad tím, proč mají cestující MHD tak kyselý ksichty.
Takto strávíš den co den cestou do práce i přes hodinu. A domů? To se pro změnu autobus zadrhne v odpolední špičce. Další hodina. Přes dvě hodiny života k ničemu denně. I kdybys všechno stihl, nic neujelo, všechno navazovalo, máš to dvakrát čtyřicet pět minut.
Někdy jedeš autem. To ti vyjde cesta tak na dvacet minut. Když jedeš mimo špičku. Když máš pech, poskakuješ stejnou trasu přes hodinu. Nikam neuhneš. Není kam. Sice se s nikým nemačkáš, ale dost se to prodraží. A ještě jedna drobnost - parkování. Večer zpravidla nemáš šanci rozumně zaparkovat. Pak objíždíš pěknou chvíli i okolní ulice. Nebo necháš auto ilegálně na chodníku a celý večer si kazíš neustálým vybíháním na balkón zkontrolovat, jestli náhodou někdo konečně neuvolnil místo.
Zkusíš kolo. Dost kolegů přece jezdí do rachoty na kole. Někteří dokonce z druhé strany města. Na kole jsi jezdíval často a rád. Kdysi. Najdeš si trasu zčásti po cyklostezce a z části mimo hlavní tahy. Když na kole, tak zdravě! Ale kdysi není teď. Po hodině šlapání sice dorazíš k píchačkám, ale pokouší se o tebe infarkt, musíš každopádně pod sprchu (jo, ta je nutná) a tak další hodinku snižuješ tepovou frekvenci k normálu. A to tě čeká ještě cesta domů!
Pak ti to dojde! Proč tě pořídit si skútr nenapadlo dřív! Vždyť je to pro každodenní cestování za prací ideální dopravní prostředek! Vždyť na skútru jezdí celá Itálie a půlka Francie. O Asii nemluvě. Jezdí na něm švagr i tvá zubařka. (Později tě překvapí, kolik dalších tvých známých má skútr.) Řídit skútr nemůže být tedy nijak těžké. (Cha chá! Optimisto.) Skútr má zanedbatelnou spotřebu a směšné povinně ručení. S trochou drzosti se s ním dostaneš všude. Skoro jako s kolem a tou drzostí. Zácpy objedeš nebo projedeš. Pomalejší jak autem nebudeš a bez problémů zaparkuješ. Vyšetříš minimálně padesát minut denně na něco zajímavějšího, než je cestování MHD. A na skútr máš dokonce papíry. Máš "béčko", můžeš na skútru. Takže skútr...
Toto skútroviště v Janově byla spolehlivě jedna z kapek
No jo, skútr. Sice sis kdysi v dětském nadšení z blížící se dospělosti udělal "papíry na padesátku", ale nikdy jsi nejezdil. Jen ses párkrát svezl na kamarádově simálovi. A motorky tě vlastně vůbec netáhly. A co víc na kole jezdíš přiznej si jak podělanej a ani z kopce to pořádně nepustíš. Jak pak chceš jezdit na skútru? To je třeba nejdřív zkusit.
Domluvíš se, no, třeba se švagrem, na zkušební jízdě. Jen si na to nezávazně sednout, popojet. Zkusit jestli nespadneš... Najednou sedíš na nastartované aprilce s instruktáží "toto je přední brzda, toto je zadní brzda, pozor, opačně jak na kole, trochu přidej plyn a počkej, až to zabere. variátor je už unavenej..." a - JEDEŠ! Pár koleček po ulici k borovici a zpátky. Nespadneš. Uff. Pro dnešek stačilo.
No jo, co ale na opravdové silnici? Je jasné, že je třeba další zkušební jízda. Oproti původnímu opatrnému plánu začít na rozestavěném sídlišti najednou kroužíš centrem města, po kolejích, mezi auty. No dobře, neděle odpoledne. Ale stejně, až si na to později vzpomeneš s tím, co už budeš o ježdění vědět...
Každopádně "zkouška složena", nezbývá než plán "budu jezdit na skútru" dotáhnout...
Nebo snad ještě nesmyslně váháš? Spousta lidí už dávno před tebou přišla na to, že skútr je nejvíc. A někteří to i "vytesali" na YouTube. Však podívej...
"Greenwich is one of four places in the UK where driverless pods and public reaction to them are being tested.
Trials will also take place in Bristol, Coventry and Milton Keynes. The £8m project is jointly funded by government agency Innovate UK and industry.
The Greenwich Automated Transport Environment project - or Gateway - will see seven driverless pods tested on the pavements around the Greenwich Peninsula, where the O2 Arena is based, from July.
Routes are still being worked out but are likely to include residential areas, the North Greenwich underground station and businesses around the arena."
"Nelichotivá data emisí z námořní dopravy přinesla studie dánské vládní agentury pro ochranu životního prostředí. Největší kontejnerové lodě světa mají obří motory s výkonem desítek tisíc koní. Pracují 24 hodin denně zhruba 280 dní v roce, což je pro přírodu pořádná zátěž.
Nejde samozřejmě o v poslední době ekologickými aktivisty nejvíce sledované emise CO2, ale o emise sazí, oxidů síry a dusíku. Lodní motory totiž používají palivo velmi nízké kvality a navíc nejsou prakticky vůbec svázány emisními předpisy."
Předloni nás okolnosti navedly strávit letní dovolenou na ostrově Kypr. Na jižní, "řecké" části. Kypr je v mnoha ohledech velmi zajímavé místo. Kyperská republika je v EU, tedy žádný problém s "papíry" a penězi, a v sezóně (!) se tam dostanete letadlem za velmi příznivou cenu (Ryanair nebo Wizz Air). Také ceny v obchodech jsou "normální". Vzhledem k již zmíněným a dalším okolnostem nám vyšlo výhodné si na Kypru půjčit auto na celou dobu pobytu, což vám dá větší volnost jak ve volbě letu a ubytování, tak i v možnostech cestování po ostrově. Přes Rentalcars.com jsme si objednali auto "Volkswagen Polo, nebo podobné", z čehož se na místě vyklubala stará známá - Škoda Fabia.
"Volkswagen Polo, nebo podobné" - Na Kypru mají auta z půjčovny červené značky, takže každý hned pozná, že jste tu host.
Ačkoliv Kypr přímo nikdy Velké Británii nepatřil (nicméně tam má velkou základnu RAF) a je u nás znám spíše oblibou u Rusů, na Kypru používají "anglické zásuvky" a jezdí vlevo. Vlevo! To je uznejte výzva. Kdysi dávno jsem už po levé straně řídil v Irsku. I když jen pár kilometrů a v "našem" autě, takže to nelze brát jako skutečnou referenci. Na druhou stranu - zvládl jsem to jednou, zvládnu to i po druhé. No ne? Nicméně jsem usoudil, že by to chtělo nějakou "suchou přípravu". Našel jsem na youtube.com - bezedné studnici návodů na všechno - mimo jiné kanál anglické autoškoly The Learner Driving Centre se záběry z auta a několik videí poctivě odsledoval. Možná se vám to nezdá, ale reálný pohled na reálné dopravní situace vám dá hodně realistickou představu, jak takové ježdění vlevo bude vypadat a na co si dávat ještě víc pozor. Hned bylo jasné, že trochu problém můžou být kruhové objezdy, a že "suchá příprava" sice hodně pomůže se "vžít do role", pročež ji silně doporučuju, ale stejně se chleba rozlomí až na místě.
Hodně nejasností mají našinci v uspořádání "kokpitu" v autě s pravostranným řízení. Ale je to možná jednodušší, než byste čekali. Skoro všechno máte tak, jak jste zvyklí. Představte si, že vezmete volant s páčkami a budíky a tak jak je, jej jen přemístíte z leva do prava. Stejně tak pedály - plyn je pořád pod pravou nohou a spojka pod levou. Řadící páka zůstává na svém místě včetně rychlostí. Jednička je pořád doleva a dopředu. Jen to znamená ne k sobě, ale od sebe. Řadíte levačkou, která potřebné pohyby nedělá automaticky. Musíte víc zabrat hlavou. Jedinou změnou je přesun koncernového ovládání světel na druhý kraj auta.
Všechno je sice na druhé straně, ale zrcadlově se nic nepřevrací. Až na výjimky.
U pravostranného řízení může být obecně malý zádrhel s blinkry - auta některých značek, ale nevypozoroval jsem, podle jakého pravidla, mají prohozené páčky blinkrů a stěračů. Blinkry na pravou ruku by mi určitě dělaly více problémů (byl jsem varován přáteli s australskou zkušeností). Na druhou stranu s řazením a ovládáním blinkrů na jedné ruce se dostáváte do situací, kdy si musíte vybrat, co uděláte, protože jedna ruka prostě nemůže být na dvou místech současně. Na Kypru toto dilema řeší tak, že skoro neukazují vůbec.
Fábku jsme si vyzvedávali hned na letišti v noci. Po cvičném obkroužení parkoviště jsme vyrazili rovnou po dálnici do místa ubytování. Ono je lepší rovnou do vody skočit, než se plácat na mělčině. Pravidla provozu jsou více méně stejná, jen jedete po jiné straně, kruháče obkružujete vlevo, řídíte se značkami po levé ruce a na dálnici jedete v levém pruhu, co by pomalejším. Noční klidný až žádný provoz byl ideální pro zacvičení. Je jednodušší, když můžete jet jako ostatní a přitom mít klid na zvykání si na novoty. Jak se dalo čekat, hned první kruháč jsem objel správným směrem jen s vypětím všech sil a po výjezdu z něj jsem se zařadil na správnou stranu hned po upřímně zděšeném "upozornění" pasažérů. To byl ten moment, kdy není široko daleko naštěstí nikdo, koho byste ohrozili, na druhou stranu ale také nikdo, koho můžete "kopírovat".
I když na řízení vlevo se dá myslím zvyknout celkem rychle, dokonce mi brzo připadalo mnohem přirozenější, než ježdění na "protektorátní" pravé straně (s rezervou, prosím), ještě asi dva dny jsme s manželkou přistupovali vždy k opačným dveřím auta. Ještě asi tři čtyři dny jsem také chmatal po pásech do vzduchu uprostřed auta a při automatickém hrábnutí po "šaltpáce" bouchal pravačkou do dveří. Pak si vše sedlo.
Zajímavý moment byla nutnost opravdu rychlého řazení v horských serpentinách. Dvojka, trojka, dvojka, trojka... Ač jsem tehdy jezdil na opačné straně už přes týden, nutné rychlé pohyby levačce cizí byly lehký zádrhel a trvalo několik zatáček, než jsem získal dostatečný cvik.
Na Kypru se jezdí v pohodě. Všednodenní špička v hlavním městě Nikósie (resp. Lefkósie, řecky Λευκωσία, turecky Lefkoşa) se dá přirovnat ke všednímu dni v Brně. Na dálnici je maximální stovka a samozřejmě ji ne každý dodržuje. Semafory mají na Kypru jak před, tak i za křižovatkou, což je velmi příjemné. Kypřané jsou řidiči "normální" a zvyklí brát ohledy na auta z půjčoven.
Trochu problémová může být navigace. Jsou místa, co mají třeba dva názvy jako hlavní město, kam jedete podle šipek chvíli na Nikósii a za chvíli na Lefkósii. I Limassol a Lemesos je to samé město. A i když všechny místopisné názvy jsou přepsány na cedulích do latinky, nemusíte trefit. Přepis je totiž fonetický a tak ulice Rooseveltova je Rousveltova. A vaše navigace zná jaký název? Ha?
Řídil jsem na levé straně čtrnáct dní, ale něco jsem se stejně naučit nestačil. Nedařilo se mi couvat pootočený dozadu, jak jsem zvyklý. Jednoduše to nešlo. Musel jsem se spolehnout na boční zrcátka*. Ztrácel jsem také jistotu na mimoúrovňových nájezdech na dálnici. Byť jsem přesně věděl, kudy kam a podle jakých šipek, táhlo mě to najíždět "po našem". A ještě při odjezdu na letiště jsem na jedné světelné křižovatce stál v odbočovacím pruhu na červenou na semaforu po pravé ruce, který ale pro mě neplatil. Přeci jen ta železná košile... Nicméně...
Je to jen v hlavě!
*) Taková možná zajímavost - z nějakého důvodu pohled do vnitřního hlavního zpětného zrcátka působí podivně. Tak nějak nevysvětlitelně. Moc se mi podle něj nedařilo při couvání orientovat. A navíc - potvrzeno dalšími zúčastněnými - je obraz ve zpětném zrcátku divný i z místa spolujezdce.
