Automotodrom Brno doplnil motorkářský kurz Motoškola Masarykova okruhu půldenním kurzem SKÚTR MOTOŠKOLA MASARYKOVA OKRUHU, určeným pro nováčky, jak jinak, na skútrech. Jak patnáctiletí zobáci, tak obstarožní přesedlavší "plechovkáři" se naučí ovládání skútru v typických situacích provozu, manévrování v nízkých rychlostech, krizové brzdění, vyhýbání...
V kurzu ti taky ukážou další nástrahy městského provozu, naučí předvídat a řešit možné krizovky, vysvětlí, jak "funguje fyzika motorky", jak se skútr chová v zatáčce, jak správně brzdit, zatáčet i zrychlovat.
Tým je stejný jako na "velkou" Motoškolu - osvědčená parta Pepa Sršeň, Carlos Táborský a Blanka Slavíková.
"AMD Brno, jako jeden z partnerů výstavy, připravuje speciální program pro začínající jezdce, kde se uskuteční několik workshopů na různá témata - např. Skútr motoškola. V nich se začátečníci dozví od instruktorů Pepy Sršně, Karla Táborského a Karla Abrahama něco o základních principech chování motorky (či skútru), pohybu v provozu a mezi auty, zrádných místech, nebezpečných situacích. Další workshopy se zaměří na témata "Na motorce po zadním" - ten je určen začínajícím kaskadérům, nebo "Z odrážedla do MotoGP" - , který by mohl zajímat rodiče a děti, které chtějí začít s motorkami."
Vybrat cokoliv dobře není samo s sebou. Natož vybrat dobře skútr! Základní rady a poučení najdeš v článku Jak dobře koupit skútr na Scootland. I když text nebude z nejaktuálnějších, pomůže ti udělat si celkem jasno. Situaci ulehčuje, že skútr si zpravidla pořizuješ jako užitkovou věc. Nehoníš s ním ego jako třeba s motorkou. Ale na druhou stranu kolik se dá nadělat třeba jen kolem blbých ponožek? ;-)
Já záhy dospěl k jasnému zadání:
Čínu nechceš! - podle zkušeností vyčtených i z doslechu jsem variantu čínského skútru brzo zavrhl. Hodně mě v tom utvrdily Alanovy zkušenosti sepsané na blogu Skútry, modely a domácí CNC stroje a recenze na Motorkáři.cz, třeba Maxon Ardour custom uživatele fundriver. Také mě děsí, jak se v inzerátech zcela samozřejmě k číňanům nabízí bedna náhradních dílů se seznamem, co všechno už muselo být vyměněno. Au au.
Cena kolem 20.000,- Kč - přeci jen si nejsem jistý, jak dlouho se mě skútrařina bude držet, tak proč do toho vrážet moc?
Ojetý - ojetina vyplynula logicky z předchozích dvou bodů. Nová čína by se sice limitu blížila, ale čínu přeci nechceš.
Piaggio/Vespa - skútr je třeba mít jednoznačně italské provenience! Jinak to snad ani není skútr. No ne? Každopádně pro skútry i motorky neplatí stejná pravidla co pro auta. Itálie je tady dobrá, nejlepší.
125 ccm - když už, tak ať to jede. No, ono ne že by padesátka nebo stovka nejela vůbec, ale když už by to mohlo být, tak stopětadvacítku, když už mi to papíry dovolí.
Z okolí - aby se na to dalo zajet podívat, přece. Fotka jako dobrá, ale...
Navíc je určitě lepší upřednostnit větší kola, větší úložný prostor pod sedlem, čtyřtakt před dvoutaktem, vstřikování před karburátorem u nových motorů, karburátor před vstřikováním u starých motorů, elektrický startér... No, to už si musíš uspořádat sám.
Pokud máš "áčko", nemusíš se samozřejmě omezovat kubatůrou. Teorie praví, že ojeté stopětadvacítky jsou zbytečně drahé právě kvůli zájmu "béčkařů". 150 ccm verze stejného skútru pak může být i levnější.
Další teorie tvrdí, že se markantně liší podzimní a jarní ceny. No, nemyslím si. Spíš jde o poměr nabídky a poptávky. A sychravý podzim nechává asi větší prostor pro smlouvání.
Po nedlouhém průzkumu, kde nejlíp vybírat, jsem se ustálil na několika "zdrojích":
Vysnil jsem si Piaggio XEvo 125 nebo (už teď posun!) Yamaha X-max 125. Sledováním vztahů mezi cenou, značkou a stářím jsem ale postupně zadání upravoval, až jsem dospěl k bodům:
Čínu pořád nechceš!
Cena kolem 40.000,- Kč - cena ojetých motorek obecně neklesá se stářím tak prudce jako u ojetých aut. To bylo trochu rozčarování. A do původního limitu by se vešla jen dost stará "rachotina". Já chci jezdit, ne se s tím párat v garáži. Navíc ani garáž nemám.
Ojetý - ojetý, ale ne starý. Jen pár let. Ona taky technologie jde do předu...
Derbi, Honda, Yamaha, Suzuki? - Piaggio/Vespa asi ne, na to nemám, Peugeot taky ne... Co že to pořídil Alan? Honda PCX 125? Nevypadá špatně...
125 ccm - to určitě. Padesátka jen když by to byla nabídka, co se neodmítá.
Z okolí - určitě je to třeba vidět. Ona i bouraná motorka na fotce může vypadat ok.
Další konkretizování představ už celkem rychle zaostřilo výběr na stroje Honda SH 125 a Honda PCX 125. Pak už stačila jen zajímavá (i když zase ještě víc nad limit, ale co už?) nabídka a - je to - tradá! - Honda PCX 125!
PCX je totiž nejvíc! To chceš! :-) 125 ccm s maximálkou 94 km (na tachecu 100!) je pro začátek tak akorát. PCX se snadno ovládá, poslouchá na slovo (teď jen vědět ta správná slova, že?), startuje na brnknutí... Dost se mi infantilně líbí "motorková" řidítka místo na skútrech běžných plastových útvarů (Cože? Ego?) a jako technická vychytávka stop-start systém (nejspíš si ho sice vypneš...) a komplet LED světla (model 2014-2015).
Od 1. února 2016 je ve Francii experimentálně povolen průjezd motocyklů o šířce nepřesahující jeden metr mezi pomalu jedoucími automobily v 11 departmentech "trpících zácpou". Jízda po dělící čáře je povolena na dálnicích či silnicích o alespoň dvou pruzích v jednom směru jízdy a současně v úsecích s povolenou maximálkou 70 - 130 km/h v místech s velkou hustotou provozu, kde se vozidla pohybují rychlostí nejvýše 50 kilometrů v hodině. Nelze ji tedy aplikovat při jízdě ve městech! No, je to definováno poněkud komplikovaně. Nové nařízení současně dává za povinnost respektovat takto projíždějící motorky řidičům automobilů. Tak na to pozor, až budete projíždět okolím Paříže.Vše vysvětlí video...
Znáš to. Ráno vystřelíš z baráku, abys stihl šalinu. I když děláš co můžeš, v nejlepším případě ti zavře přímo před nosem. No, co už? Další jede za chvilku... Nejede, vypadla. Tak další... Namáčklej na dveře davem "spolucestujících" si maluješ, jak na zastávce vystřelíš a přeběhneš do autobusu. Nepřeběhneš. Šalina si pěkně počká, až tvůj bus od zastávky odrazí, a až pak milostivě popojede a nechá tě otrávenýho vypadnout na chodník. Máš dost času se zamýšlet nad tím, proč mají cestující MHD tak kyselý ksichty.
Takto strávíš den co den cestou do práce i přes hodinu. A domů? To se pro změnu autobus zadrhne v odpolední špičce. Další hodina. Přes dvě hodiny života k ničemu denně. I kdybys všechno stihl, nic neujelo, všechno navazovalo, máš to dvakrát čtyřicet pět minut.
Někdy jedeš autem. To ti vyjde cesta tak na dvacet minut. Když jedeš mimo špičku. Když máš pech, poskakuješ stejnou trasu přes hodinu. Nikam neuhneš. Není kam. Sice se s nikým nemačkáš, ale dost se to prodraží. A ještě jedna drobnost - parkování. Večer zpravidla nemáš šanci rozumně zaparkovat. Pak objíždíš pěknou chvíli i okolní ulice. Nebo necháš auto ilegálně na chodníku a celý večer si kazíš neustálým vybíháním na balkón zkontrolovat, jestli náhodou někdo konečně neuvolnil místo.
Zkusíš kolo. Dost kolegů přece jezdí do rachoty na kole. Někteří dokonce z druhé strany města. Na kole jsi jezdíval často a rád. Kdysi. Najdeš si trasu zčásti po cyklostezce a z části mimo hlavní tahy. Když na kole, tak zdravě! Ale kdysi není teď. Po hodině šlapání sice dorazíš k píchačkám, ale pokouší se o tebe infarkt, musíš každopádně pod sprchu (jo, ta je nutná) a tak další hodinku snižuješ tepovou frekvenci k normálu. A to tě čeká ještě cesta domů!
Pak ti to dojde! Proč tě pořídit si skútr nenapadlo dřív! Vždyť je to pro každodenní cestování za prací ideální dopravní prostředek! Vždyť na skútru jezdí celá Itálie a půlka Francie. O Asii nemluvě. Jezdí na něm švagr i tvá zubařka. (Později tě překvapí, kolik dalších tvých známých má skútr.) Řídit skútr nemůže být tedy nijak těžké. (Cha chá! Optimisto.) Skútr má zanedbatelnou spotřebu a směšné povinně ručení. S trochou drzosti se s ním dostaneš všude. Skoro jako s kolem a tou drzostí. Zácpy objedeš nebo projedeš. Pomalejší jak autem nebudeš a bez problémů zaparkuješ. Vyšetříš minimálně padesát minut denně na něco zajímavějšího, než je cestování MHD. A na skútr máš dokonce papíry. Máš "béčko", můžeš na skútru. Takže skútr...
Toto skútroviště v Janově byla spolehlivě jedna z kapek
No jo, skútr. Sice sis kdysi v dětském nadšení z blížící se dospělosti udělal "papíry na padesátku", ale nikdy jsi nejezdil. Jen ses párkrát svezl na kamarádově simálovi. A motorky tě vlastně vůbec netáhly. A co víc na kole jezdíš přiznej si jak podělanej a ani z kopce to pořádně nepustíš. Jak pak chceš jezdit na skútru? To je třeba nejdřív zkusit.
Domluvíš se, no, třeba se švagrem, na zkušební jízdě. Jen si na to nezávazně sednout, popojet. Zkusit jestli nespadneš... Najednou sedíš na nastartované aprilce s instruktáží "toto je přední brzda, toto je zadní brzda, pozor, opačně jak na kole, trochu přidej plyn a počkej, až to zabere. variátor je už unavenej..." a - JEDEŠ! Pár koleček po ulici k borovici a zpátky. Nespadneš. Uff. Pro dnešek stačilo.
No jo, co ale na opravdové silnici? Je jasné, že je třeba další zkušební jízda. Oproti původnímu opatrnému plánu začít na rozestavěném sídlišti najednou kroužíš centrem města, po kolejích, mezi auty. No dobře, neděle odpoledne. Ale stejně, až si na to později vzpomeneš s tím, co už budeš o ježdění vědět...
Každopádně "zkouška složena", nezbývá než plán "budu jezdit na skútru" dotáhnout...
Nebo snad ještě nesmyslně váháš? Spousta lidí už dávno před tebou přišla na to, že skútr je nejvíc. A někteří to i "vytesali" na YouTube. Však podívej...
"Greenwich is one of four places in the UK where driverless pods and public reaction to them are being tested.
Trials will also take place in Bristol, Coventry and Milton Keynes. The £8m project is jointly funded by government agency Innovate UK and industry.
The Greenwich Automated Transport Environment project - or Gateway - will see seven driverless pods tested on the pavements around the Greenwich Peninsula, where the O2 Arena is based, from July.
Routes are still being worked out but are likely to include residential areas, the North Greenwich underground station and businesses around the arena."
"Nelichotivá data emisí z námořní dopravy přinesla studie dánské vládní agentury pro ochranu životního prostředí. Největší kontejnerové lodě světa mají obří motory s výkonem desítek tisíc koní. Pracují 24 hodin denně zhruba 280 dní v roce, což je pro přírodu pořádná zátěž.
Nejde samozřejmě o v poslední době ekologickými aktivisty nejvíce sledované emise CO2, ale o emise sazí, oxidů síry a dusíku. Lodní motory totiž používají palivo velmi nízké kvality a navíc nejsou prakticky vůbec svázány emisními předpisy."
