Riziková mapa silnic ČR 2008-2010

Marek , , Leave a Comment
Čti dál
středa 16. listopadu 2011

Google, TomTom a itineráře

Marek , , , , Leave a Comment
Navigace TomTom (netvrdím, že to jiné neumí také) umožňují trasy chystaných cest (třeba úseky delší cesty) připravit předem, uložit je do paměti a vyvolat, až na ně přijde řada. U TomTomů tomu říkají Itineráře (itinerary). V navigaci je však komfort práce s mapou a připravovanou trasou omezen rozměry displaye a způsobem ovládání.

Přitom určitě všichni známe velmi pohodlné spočítání cesty on-line na internetových mapách. Zaměřme se konkrétně na Google Maps potažmo Mapách Google. Zde připravenou cestu totiž můžeme získat v souboru KML (Keyhole Markup Language) a to hned dvěma způsoby: buďto po uložení trasy do svých map přímo na ikonce, nebo po přilepení &output=kml k odkazu na trasu získaného na řetízku.



Když KML soubor stáhnete a uložíte, můžete jej, třeba prográmkem ITNConv, zkonvertovat do formátu ITN (TomTom itinerary) a nahrát do navigačky do adresáře /itn.

K dispozici máme ale také on-line konvertor na stránce Tomtom and Google. Do políčka na této stránce stačí zadat jen odkaz na cestu z řetízku a odpovědí vám bude hotový soubor itineráře. Vše je vysvětleno i s názorným videem na stránce GM2TT Explained.

Ve obou případech ale musíme ohlídat omezení položek v ITN na maximálně 48! Navigace další body jednoduše ignoruje. Ruční úprava ITN není zrovna záživná, ale v textovém editoru s pomocí makra (Notepad++) není problém upravit ITN ani s tisícem položek.

Na TomTomForums.com jsem našel ještě příspěvek New route planner for try-out
s popisem a odkazem na jednoduchou on-line aplikaci TomTom itinerary generator, která umožňuje vytvoření a úpravu TomTom itinerářů. TomTom itinerary generator můžete použít i pro kontrolu ITN vytvořených výše uvedenými způsoby.

Dalším nástrojem pro přípravu trasu pro TomTom navigaci je jednoduchá aplikace TYRE (TRACE YOUR ROUTE EVERYWHERE). Je pro Windows a vyžaduje nainstalovaný MS Internet Explorer a Google Earth. Na webu TYRE najdete také už připravené trasy rozdělené podle zemí. A vše je zaměřeno na motorkáře.


Čti dál
neděle 13. listopadu 2011

Konverze GPS logů a itinerářů

Marek , , , Leave a Comment
Když si začnete trochu více hrát s GPS navigací, dostanete se k momentu, kdy budete potřebovat zkonvertovat log - záznam vaší cesty - pro další zpracování, nebo upload na nějaký web nebo pro import jinou aplikaci, nebo naopak připravit itinerář - trasu - stažený z některého cestovatelského webu, pro použití ve vaší navigaci.

Ke konverzi logu či itineráře v rozličných formátech skvěle poslouží prográmek pro Windows ITN Converter, známý také jako ITNConv. ITN Convertor také umožní zaznamenanou nebo připravovanou trasu upravit. Můžete tak například dostat trasu připravenou v Google maps staženou ve formátu Google Earth (.kml) do navigace TomTom jako itinerář.

Dalším oblíbeným prográmkem pro konverzi a úpravu waypointů, POI, tras a dalších dat GPS navigací je GPSBabel. Stáhnete jej ve verzi jak pro Windows, tak pro OS X a Linux, což je nepopiratelně výhodou.


Foto: www.benichou-software.com

Čti dál
pátek 11. listopadu 2011

Test volantů pro počítač

Marek , , , , Leave a Comment
Ne každý si může dovolit v reálném světě sednout za volant F1, drahého sporťáku nebo jakéhokoliv auta vůbec (třeba kvůli věku). Dnes takovou touhu můžete ukonejšit celkem snadno počítačovou hrou - simulátorem. Nabídka je dostatečně široká: můžete řídit takřka cokoliv od RC autíček přes motokáry, traktory, náklaďáky, všemožná neobyčejná i úplně obyčejná vozidla, soutěžáky, až po supersporty a monoposty F1.



Jaké by to ale bylo poježdění bez volantu? Že volant nemáte? Mno, kupte si ho ;-) ...že nevíte který volant, nebo podle jakých parametrů si volant k počítači vybrat? Přečtěte si recenzi Test pěti volantů – s nejdražším jsme zajeli nejlepší čas.


Foto heureka.cz
Čti dál
středa 26. října 2011

Jak jezdit s navigací aneb navigace jsou sice stále chytřejší, ale všechny ty featury nejsou na nic

Marek , , , Leave a Comment
K sepsání těchto pár vět mne ponoukl článek Navigace už jsou on-line. TomTom má i sociální sítě na mobil.cz o tom, jak úžasně zase TomTom zapracoval na sofistikovanosti svých navigací. Sám mám navigaci TomTom již několik let. Schválně jsem si vybral model s RDS-TMC, navigací v pruzích a IQ Routes. Navigaci používám zejména při dovolené různě po Evropě a při cestách po republice a při tom jsem nasbíral několik postřehů a zásad, jak s navigací žít.



RDS-TMC je na prd
  • u nás jsou z právy RDS-TMC málo přesné, zastaralé a nebo žádné a nedá se na ně spolehnout.
  • letos v Itálii mi RDS-TMC hlásilo na trase dlouhé zácpy - až po dojetí na inkriminované místo se ukázalo, že provoz stojí v opačném směru a nás se vůbec netýkají. Doporučená změna trasy by se nám tedy pěkně a zcela zbytečně prodražila.
  • RDS-TMC přijímač je externí zařízení, které je obtěžující instalovat, s dlouhým drátem coby anténou, která se vám motá kolem skla a padá spolujezdci do klína.
Závěr: RDS-TMC více mate než pomáhá a ještě přijímač obtěžuje v kabině.

IQ Routes je naprd

Výsledkem geniality IQ Routes je jen to, že když třeba během týdne na dovolené několikrát přijíždíte na jedno místo ze stejného směru, nikdy nejedete stejnou trasou. Nejen, že si tak banální cestu nemáte šanci zapamatovat, ještě jste protahováni úzkými uličkami a nebezpečnými periferiemi. Vše podle nějakých pofidérních statistických údajů.

Závěr: IQ Routes více mate než pomáhá.

Navigace v pruzích je skoro naprd
Pět pruhů hustého provozu, nad vámi tabule s jasným a zřetelným pokynem, kam se podle cíle cesty zařadit - sledovat k tomu ještě na navigaci blikající šipečky už opravdu nemáte kdy.

Jak tedy jezdit s navigací?
  1. Navigaci nesmíte slepě poslouchat!
    Řiďte se šipkami na cestě a věřte, že ti, co je tam namontovali, znají cestu lépe, než přístrojek z Číny naprogramovaný v Indii. To ale pravda jen tak střílím ;-) Směrovky na místě vás navedou jistěji, než kličkování uličkami v obytných zónách nebo drkotání se po polňačkách, na kterých vás nakonec zastaví závora. Klidně pak jak blbec marně hledáte kemp s cedulí deset krát deset metrů u silnice, kterou ale díky navigaci širokým obloukem objedete, nebo končíte mezi garážemi u zamčené brány za stadionem, kam jste měli původně namířeno.
  2. Dobře zvažujte nabízenou změnu trasy
    Když už si necháte radit změnu trasy, neřiďte se radou bez rozmyslu. Kvůli iluzorním deseti minutám ušetřeným objetím havárky vám navigace protáhne cestu klidně o 100 km a vůbec ji nezajímá, že k místu oné havárie dojedete nejdřív tak za tři hodiny a to už bude místo čisté. Nemluvě o tom, že o té havárii se navigace dozví odhaduji s hodinovým zpožděním. Samozřejmě zvažovat přijetí změny trasy nemůže řidič, ten na to nemá čas, to je na spolujezdci. A v tento moment vám dojde, že spolujezdec s autoatlasem na klíně by vám prokázal službu lepší.
  3. Zkuste si pamatovat pokyny a cestu líp jak navigace
    Ve vyšší zástavbě ztrácí navigace často GPS signál a přestává přesně ukazovat vaši polohu a hlavně směr. Potom, když si neuvědomíte tento stav chvilkového zamrznutí, bláhově odbočujete znovu doprava, i když je toto již nežádoucí. V lepším případě pak objedete blok…
  4. V žádném případě s navigací nezávoďte
    Toto je věc, co mě osobně nikdy nenapadla. Sám naopak předpověď času příjezdu do cíle považuji za velmi užitečnou, ale podřizují jí pouze dobu zastávek nebo střídání u řízení. Případně přerušení cesty. V žádném případě nemá smysl se snažit čas příjezdu násilím stáhnout, jak to třeba podle článku Mnoho řidičů závodí se svou navigací. Snaží se ji předjet řada řidičů bohužel činí.
  5. Nastudujte si cestu předem, jako za starých časů
    Alespoň zhruba. Zvláště nastudování koncovky podle StreetView nebo alespoň leteckých map v cíli opravdu pomůže. Věřte mi.
Čti dál
neděle 4. září 2011

Dodatečná úhrada nezaplaceného dálničního poplatku v Itálii (Unpaid toll ticket)

Marek , , 1 comment
Podělím se o osobní zkušenost s dodatečnou úhradou nezaplaceného dálničního poplatku v Itálii (Unpaid toll ticket) z léta 2010.

Italská dálnice má pro našince jednu nezvyklost: placení projetých úseků. Při vjezdu na dálnici si nejdříve vyzvednete lístek, podobný, jako známe z parkovišť a garáží, který při výjezdu z dálnice zasunete u platební brány do příslušné štěrbiny přístroje, který z něj odečte místo vjezdu a tedy ujetou vzdálenost na dálnici a vypočte částku k uhrazení.



Podle druhu brány, do které jste vjeli, pak buďto nastrkáte hotovost do přístroje nebo šuplíku obsluhy, nebo zaplatíte platební kartou (na obrázku je ovšem platební místo při vjezdu na neapolskou tangentu). Osobně mám vyzkoušenou i platbu Visa kartou - zastrčíte, zaplatí se, vyjmete a jedete dál.




Běžně je největší problém jen delší čekání v exponovaných letních měsících. Stala se mi ale velmi nemilá věc - na posledním výjezdu dálnice poblíž Salerna pod Neapolí jsem zajel do automatické brány, kde se platí jen kartou. Brána ale lístek nenačetla a částku spočítala jako za projetí celé dálnice už od Milána. Jednak jsme z takové dálky nejeli, jednak by to znamenalo platit část cesty podruhé. To byla pálka! Zaskočen a zmaten jsem tlačítkem přivolal obsluhu. Ozval se ovšem jen plechově zkreslený hlas z reproduktoru, se kterým jsem se snažil lámanou angličtinou domluvit (obsluha anglicky uměla, ale nebylo jí zblo rozumět).

Situaci by patrně zachránilo, jak jsem se ovšem až zpětně dovtípil, kdybych prostě a jednoduše nadiktoval název vjezdu na dálnici, který je s podivem na lístku vytištěn. To bych ale nebyl já ;-) Po delší výměně navzájem nekompatibilních vět obsluha dohadování vzdala a nechala bránu vyblít lístek s nějakým dlouhým psaním, které jsem v ten moment - ano jistě, další chyba - ignoroval, ale hlavně - zvedla závoru a my mohli jet dál. Zadarmo. Alespoň v tento moment.



Další nervy (jak se později ukázalo zbytečné) bych si ušetřil, kdybych po projetí závory zajel ke kraji k budce Punto Blu a  problém ihned dořešil. Ale to bych zase nebyl já... Místo toho jsme vyrazili dál k cíli cesty s tím, že si lístek prostudujeme pak.

Když po ubytování přišlo i na pak, po prostudování lístku, na kterém stojí, že je třeba částku uhradit do 15 dnů, jsme se s prosbou o radu a případně pomoc obrátili na naši delegátku. Ta sama nevěděla a tak se optala místních, ale ti jen s úšklebkem konstatovali, že se nedá nic, vůbec nic dělat, že je třeba smířit se s uhrazením celé dálnice a cestou zpět, protože v okolí žádná možnost není, na dálnici vše uhradit. Zatlačil jsem tedy tento problém prozatím do nevědomí a odložil na další "pak".

Na toto pak přišlo - nečekaně - v neapolském hotelovém pokoji s internetem. Podle pokynů na lístku jsem se tedy vypravil na web www.autostrade.it, kde - v anglické mutaci stránek - jsem už snadno našel odkaz na doplacení dálničního poplatku (Unpaid toll ticket).


Ve formuláři jsem pak zadal (vybral ze seznamu) skutečné místo nájezdu na dálnici, na základě čehož se spočítala příslušná, a hlavně realitě odpovídající, částka, kterou jsem vzápětí uhradil kartou. Stránky sice vyžadovali ještě odfaxovat podepsané prohlášení, kteréhož odeslání jsem odložil na další pak, ale dálnice mi emailem odpověděla, že po uhrazení toho již není třeba.

Závěr: pokud se vám nějak podaří nezaplatit za dálnici a odjet jen s lístkem s vyhrůžkou stíhání, dostaňte se s do 15 dnů s platební kartou k internetu. A nemáte problém.

A ještě jedna rada, i když na nepotvrzeném základě: hlídejte si, aby se vám v přihrádce na dálniční lístek nedostal mobil v pouzdře s uzavíráním na magnetku :-(


Další informace:
(Stejný text jsem publikoval i na blogu Cestospisky.)
    Čti dál
    neděle 17. července 2011